Historie studní

Historie studní

Studny jsou stejně staré jako lidská civilizace. Běžnou součástí lidských sídlišť se staly od začátku doby železné, tedy zhruba 1 000 let př. n. l. Nejstarší známá studna je však mnohem starší – nachází se na středomořském ostrově Kypr a datuje se do období 7 500 let př. n. l. O něco mladší jsou dvě studny nalezené v severních oblastech Izraele, jejichž stáří se odhaduje na 6 500 let př. n. l. Používaly se studny s dřevěným obložením i s proutěným roubením.

Naprostou nutnost představovaly studny pro obyvatele pouští, jako byli např. australští domorodci. V drsném prostředí australské pouště si odkrývali rozsáhlé vrstvy písku a zeminy, dokud nenarazili na zdroj pitné vody. Znečišťování studen zabraňovali tím, že je zakrývali travním porostem.

V arabských zemích se rozšířila důmyslná technologie tzv. kanátů. Jednalo se o systém mnoha studní a vodních kanálů, kterými se voda vlastním spádem přiváděla z horských oblastí do míst, které trpěly jejím nedostatkem. Stavbu těchto několikakilometrových kanálů prováděly skupiny kvalifikovaných řemeslníků, kteří si svoje znalosti předávali z generace na generaci. Tato úžasná technologie hrála zásadní roli v životě zemí, jako byl Írán, Afghánistán nebo Alžírsko.

V západních oblastech Indie si získaly velkou oblibu tzv. schodišťové studny – k vodnímu zdroji se sestupovalo po schodech. Často se jednalo o zastřešené stavby s krásnou architekturou, které sloužily k odpočinku během horkých dnů. Výjimkou nebyly ani stavby o několika patrech – k čerpání vody do vyšších podlaží byl používán tažný dobytek.

Ze starověkého Egypta pochází jednoduchý nástroj na vyzdvihování vody zvaný šadúf. Na konci dlouhého vahadla byla zavěšena tyč s vědrem, které bylo možné spustit až do hloubky 3 metrů. Na kratší konec vahadla se umisťovalo závaží, které usnadňovalo nabírání vody. Tento nástroj se později rozšířil prakticky po celém světě a ještě dnes se běžně používá v mnoha oblastech Afriky a Asie.

Především pro účely zavlažování se používala tzv. sakia neboli perské kolo. Několik metrů velké kolo bylo po svém obvodu opatřené vědry, kterými se voda vyzdvihovala do výše položených míst. K pohonu kola se nejčastěji využívala tažná zvířata, objevovaly se však i varianty poháněné větrem nebo vodním proudem. Pomocí tohoto důmyslného zařízení bylo možné dopravovat vodu až do výšky 10 metrů.

© 2019 Čistění studny / čištění studní - Dále také desinfekce, kopání, vrtání a stavba.